Agrární a klášterní krajina
Zaniklý středověký dvůr, zázemí vsi a reliktní pole jako archiv dlouhodobého hospodaření, hnojení a proměny krajiny po zániku osídlení.
Klíčová zjištění
Co ukázala studieIzotopy uhlíku a dusíku zachytily historické využívání ploch, které byly po zániku středověkého osídlení znovu zalesněny.
Proč to má významDnešní vzhled krajiny nemusí odpovídat její minulosti; půda uchovává starší způsob využívání i po staletích.
Co ukázala studieKombinace δ¹³C a δ¹⁵N ukázala převahu produkce obilí C₃ a podporuje interpretaci hnojení v okolí dvora; pastevní využití zde studie odmítá jako hlavní režim.
Proč to má významChemie půdy umožňuje rekonstruovat konkrétní hospodářská rozhodnutí i tam, kde chybějí přesné mapy a písemné prameny.
Co ukázala studieLiDAR a vícerozměrná analýza geochemických dat rozlišily prostorové zóny lidských aktivit uvnitř dvora i v okolní krajině.
Proč to má významZaniklé hospodářské prostory lze mapovat nejen podle staveb, ale také podle dlouhodobých chemických stop v půdě.
Třebokov umožňuje sledovat, jak se středověké hospodaření uchovalo v půdě i po několika staletích zalesnění.
Sledujeme prvky spojené s osídlením, odpadem, stavebním materiálem a hospodářskou činností.
LiDAR a půdní data ukazují bývalá pole, hranice pozemků a stopy využívání krajiny skryté pod lesem.
Izotopy uhlíku a dusíku pomáhají rozlišit pěstování plodin, hnojení a pastevní signály.
Vícerozměrná analýza ukazuje prostorovou variabilitu půdních geochemických signálů v areálu středověkého hospodářského dvora.
Studie propojuje LiDAR, historické mapy, půdní odběry, pXRF geochemii a vícerozměrnou analýzu při rozpoznání aktivitních zón ve dvoře i v jeho okolí.
Stabilní izotopy v půdní prospekci odhalují typ historického využívání půdy pod současnými temperátními lesy v Evropě.
Studie testuje, zda izotopy uhlíku a dusíku v půdě dokážou rozlišit dřívější režimy využívání krajiny.
Krajinný model, LiDAR, geochemie a stabilní izotopy.
Třebokov propojuje archeologii osídlení, klášterní správu krajiny, půdní geochemii a stabilní izotopy do jednoho krajinného archivu. Lokalita ukazuje, že středověká agrární krajina může zůstat čitelná v terénu, půdních vlastnostech a chemických signálech dlouho po zániku osídlení a po opětovném zalesnění.
Bývalý dvůr, reliktní pole a okolní sídelní zóny nejsou izolované archeologické prvky. Společně tvoří dlouhodobý záznam pěstování, hnojení, obnovy lesa a pozdější proměny krajiny.
Klíčovým zjištěním je, že vzorce izotopů uhlíku a dusíku zůstávají v půdě uchované i více než 500 let po ukončení středověkého využívání krajiny. Krajina si tak natrvalo uchovává paměť někdejšího hospodaření, i když pole zmizela z aktivního užívání a změnila se v les.
